Nedaleko vsi na západním svahu vrchu Ostrého se dolovala železná ruda, čemuž svědčí zbytek šachet, propadlá štola.

První zprávy o dolování u Ostrého jsou z let kolem roku 1750.

 

    První písemná zmínka pochází z roku 1657, kdy zde stál zájezdní hostinec, později myslivna. Postupně se rozrostla ze samoty

na osadu jako součást Rpet. Společně patřily pod jinecké, od roku 1806 pod hořovické panství.

Felbabka se osamostatnila roku 1954.

 

 

 

           Ve skutečnosti zdejší pozemky získal vysloužilí poddůstojník, šikovatel, čili německy feldwebel. A právě od jeho hodnostního označení pochází zkomolený název vesničky Felbabky.

 

 

 

 

 17. – 18. století, v době častých válek se velmi často stávalo, že násilím naverbovaní vojáci z vojny utíkali a skrývali se, aby nemuseli sloužit. V místě nynější Felbabky byly v té době asi tři domky: myslivna, hospoda a malá usedlost. Jeden ze zběhů prý našel útočiště v jedné z chalup. Pronásledovatelé mu byli v patách. Téměř vysílený muž vběhl do stavení a požádal o šaty na přestrojení. Protože po ruce byly jen šaty ženské, rychle je oblékl, šátek stáhl hluboko do obličeje a začal zametat zápraží. V chalupě byla patrně dcera na vdávání nebo vdova, a tak bývalý voják, který se představil jménem Feld, v ní našel zalíbení. Zůstal a stal se zde hospodářem. Z jeho převleku vznikla přezdívka – Feld – bába, Feldbabka a nakonec Felbabka.

            Na vyprávění je možná trochu pravdy, což potvrzují zápisy o Feldbábovi v Jinecké matrice a okolních obcích. (Rejkovice, Křešín, Rpety) už kolem roku 1694.